Kanada – země javorového sirupu, po dlouhou dobu ovlivňována Evropou a taktéž dle rozlohy druhá největší země na světě. Jde za necelé 4 dny vidět alespoň minimum této úchvatné krajiny? Po své zkušenosti si troufám říct, že je to určitě možné!

Svou cestu jsem neplánovaně zahájil letem na letiště Standsted v Londýně. Po cca 2 hodinovém transferu na letiště Heathrow a úvodních komplikacích s odbavením jsem v 17:05 místního času vzlétl moderním Boeingem typu B787-8 (taktéž přezdívaný Dreamliner) směr Kanada, konkrétně největší kanadské město – Toronto. Po příletu a úspěšném absolvování imigračních náležitostí jsem vstoupil na půdu města.

Ihned mě uchvátila typická americká atmosféra – obrovské množství aut (převážně značky Ford), trucky a neuvěřitelně pestrá společnost lidí. Okolo deváté večer místního času jsem dorazil na ubytování a obešel nejbližší okolí tvořené převážně rovnoběžnými ulicemi s malými domky.

Druhý den se nesl v duchu prozkoumávání Toronta. Během návštěvy takto velkého města si člověk teprve uvědomí význam vzdálenosti – pět kilometrů je v podstatě za rohem a sto kilometrů je malý výlet do vedlejšího města. Je dobré podotknout, že takové velkoměsto nelze poznat z horizontálního pohledu. Většina budov se táhne do obrovských výšek, a proto většinu času koukáte spíš k nebi.

 

Nejvyšší budovou (resp. věží) je CN Tower, která do roku 2007 držela rekord jako nejvyšší veřejně přístupná věž světa. Cesta nahoru probíhá pomocí velice rychlých výtahů a trvá cca 1,5 minuty. Výhledy jsou naprosto fenomenální a lze vidět nejen celé město, ale i jezero Ontario.

Hned vedle CN Tower se nachází Ripley’s Aquarium of Canada, což je krásný komplex akvárií s nejrůznějšími biotopy. Můžeme se kochat výhledy na nám blízké ryby (např. kapry, okouny,…), tak i na medúzy, žraloky a trnuchy.

Zajímavý je i komplex univerzit podél Collage St., kterou jsem měl vedle ubytování.

Třetí den jsem si splnil svůj sen a to návštěvou Niagarských vodopádů, z Toronta je to asi hodinku a půl. Samotným vodopádů předcházela návštěva věže Skylon, která nabídla krásné výhledy na vodopády, tak i na území USA. Po kochání se výhledy přišla ta nejvíc fascinující část – přistoupit k samému centru nádherného přírodního úkazu. Atmosféra je nepopsatelná a šum vody je tak výrazný, že na ostatní lidi musíte občasně zvedat hlas. Vodopády byly naprosto fascinující a při návštěvě Ontaria doporučuji jejich návštěvě vymezit alespoň jeden den.


Společně s ostatními návštěvníky jsme vyrazili do městečka Niagara-on-the-Lake. Malebné místo plné malých a útulných obchodů, kde nalezneme i ty nejvíc americké produkty. Návštěva přinesla i pohled na úžinu mezi USA a Kanadou, zde máte USA doslova ,,co by kamenem dohodil”.

Poslední den v Kanadě sem již v poledne opustil své útulné ubytování a odjel vlakem na letiště Pearson. Na kanadské železnici je zajímavý ten fakt, že není skoro vůbec elektrifikovaná. I když jsem měl na letišti hromadu času, tak jsem ho využil, vzhledem ke svému koníčku, k pozorování zajímavých letadel společností, které běžně v Evropě nevidíme, např. Spirit, West Jet, atd.

Ve 21:55 místního času jsem vyrazil zpět do Londýna, kde jsem přestoupil na můj poslední let do Berlína. Do ČR jsem přijel k večeru 5. dubna vlakem. Jak bych těchto pár dní vystihl? Velkolepé, překvapující, fascinující a náročné. I přes nečekané komplikace je pro mě návštěva Kanady nesmírnou zkušeností a každému, kdo má tu příležitost, sdělím jednu jedinou věc – cestujte!

Text: Martin Dvořák, 3.ročník

Foto: Martin Dvořák, 3.ročník