Přesně takhle znělo heslo prvního charitativního běhu pod záštitou naší školy. Ale kdo za tím vším stál? Jak se tenhle nápad zrodil? Odpověď je jednoduchá. Za vše vděčíme Minh Anh Pham, studentce 2. ročníku známou lépe pod českou podobou jejího jména jako Anička. Právě tato naše aktivní spolužačka se rozhodla v rámci programu DofE uspořádat dobročinnou akci a věnovat celý výtěžek na pomoc dětem. A víte co? Anička vám o běhu poví více v rozhovoru.
Proč jsi se rozhodla pořádat zrovna charitativní běh? Jak tě to celé napadlo a jaký byl důvod vybrat běh jako tu hlavní aktivitu, které se budou ostatní účastnit?
Jelikož mě můj stereotypní život už maličko nudil, přála jsem si v životě prožít nějakou novou kapitolu něčeho dobrodružného a chtěla jsem vymyslet něco, do čeho není zbytečné investovat čas a hlavně, aby by to dávalo smysl. Když jsem v rámci projektu DofE přemýšlela nad aktivitou v dobrovolnictví, hned mě napadl charitativní běh. Za prvé přispěji penězi tam, kde je to opravdu potřeba a za druhé je to výhra i pro mě, protože pocit, že jsem si plnila svůj cíl je k nezaplacení. Proč zrovna běh? Protože je jeden z mých nejoblíbenějších sportů.
Jak dlouho jsi strávila přípravou a co to obnášelo?
11.11.2021 byl první den, kdy jsem na projektu začala pracovat. Hledala jsem na internetu všelijaké nadace, které v České republice máme. Od tohoto data bych počítala začátek celého procesu, který vyvrcholil samotnou akce. Obnášelo to jen moje nervy v den konání běhu.
Naplnil závod tvoje očekávání?
Ano i ne. Jsem velmi spokojená s tím, kolik přišlo lidí. Konkrétněji bylo padesát běžců a na první akci si myslím, že je to fajn. Také jsem velmi ráda, že někteří se přišli podívat a akci podpořit. Ale co se týče organizování, příště bych určitě některé věci změnila.
Jaký jsi měla pocit, když jsi viděla všechny ty běžce na startu?
Definice všech mých pocitu je jednoznačně nervozita. Vše jsem si uvědomila až druhý den ráno.
Nabízí se otázka, na co půjde výtěžek?
Na Kapku naděje, která kupuje přístroje do nemocnic po celé České republice. Hradí platy psychologů a herních terapeutů ve vybraných nemocnicích, klade silný důraz na podporu aplikovaných vědeckých aktivit v oblasti dětské hematologie a onkologie.
Co tě vedlo k tomu věnovat peníze této organizaci?
Chtěla jsem vybrat nadaci, která se bude zajímat o dětskou hematologii a onkologii, protože ve druhé třídě na základní škole nás opustila kamarádka, která léčbu bohužel nezvládla a na tuto nešťastnou událost nikdy nezapomenu, proto jsem se rozhodla pro Kapku.
Když se teď zaměříme na místo konání tj. Areál Komora. Měnila by jsi toto sportoviště nebo ti tento areál vyhovuje?
Těžko říct, Komora mi v některých organizačních záležitostech hodně pomohla. Uvidíme, co mě za rok napadne.
Chystáš se zpřístupnit tuto akci pro širší veřejnost?
Když se rozhodnu pro další akci, rozhodně ano. Od miminek až po dědečky a babičky:D
Šla by jsi do toho znova?
Rozhodně ano. Celé organizování mě děsně bavilo. Od tvorby plakátu až po vyřizování papírových nezbytností.
Na závěr bych naše povídání zakončila něčím povzbudivým. Co by si vzkázala ostatním lidem, kteří chtějí uspořádat něco podobného?
Nebojte se velkých výzev, jděte do toho naplno. Vždycky to nějak dopadne. Nestresujte se, a i kdyby to skončilo špatně, je to jedno, hlavně, že jste do toho šli a vyzkoušeli si novou etapu, kterou vám život nabídl.
Text: Nela Janková, 2.ročník
Foto: účastníci akce
