Jakub Hruška (33) je táborský rodák a absolvent roku 2008, v současné době pracuje pro Škoda Auto, a.s.. Mezi jeho zájmy patří auta, především ty značky Škoda, vlaky, cestování a dobré jídlo. Rozhovor o tom, jak se “gymplák” dostane ke strojařině a do automobilového průmyslu, jak se podílel na nové Fabii a proč studovat a rozhodně říci “ano” němčině.
Ahoj Jakube, co se u tebe změnilo od dob gymnázia? Jak se teď daří?
Tak především, byla to jízda, byly chvíle, kdy se dařilo někdy hůř, někdy líp, posledních pár let je fakt dobře, daří se mi.
Čím se v současné době zabýváš?
Teď pracuju v technickém vývoji společnosti Škoda Auto, a.s. na pozici zkušebního inženýra speciálních dlouhodobých jízdních zkoušek, kdy konkrétní auto projde testy v mrazivých podmínkách teplot dosahujících -50oC a to samé auto je pak převezeno do horkého prostředí, kde je naopak okolo 50 oC. My s kolegou máme na starosti polygony (testovací okruhy – pozn. redakce) ve Skandinávii a ve Španělsku, kromě toho máme na starost administrativu zkoušek v Rusku a Indii, kde se provádí specifické jízdní zkoušky pro škodovky vyráběné na tamních trzích, to je např. nová škoda Kushak či ruský Rapid. Také se podílím na oficiálních zkouškách skupiny VW na německém polygonu v Ehra-Lessienu, který se nachází nedaleko Wolfsburgu, což je sídlo koncernu VW.
Takže jsi hodně na cestách…
Rozhodně. Víc jak polovinu roku strávím mimo domov, naše oddělení tráví čas na služebních cestách skoro nejvíce.
A jaký je život „gympláka“, který dělá ve vysloveně technickém oboru? Přeci jen to není úplně typický směr z gymnázií.
Přesně tak, kvůli tomu je potřeba se vrátit v čase, do mých dvanácti let, to byla představená první generace Škody Fabia a mým snem bylo si vyvinout vlastní auto, tak jsem se v nich začal hrabat a věnovat se jim i po teoretické stránce. Pak už jsem byl na gymnáziu a do škodovky vede nejjednodušeji cesta přes Vysokou školu Škoda Auto, tak jsem byl rozhodnut jít tam a v průběhu gymnázia šel tímto směrem. Cesta ale nebyla tak jednoduchá, protože jedním z hlavních předmětů tam je podniková ekonomie a tu jsem na gymnáziu prošel takříkajíc „jentaktak“ a tato čísla mě nikdy moc nebrala a tak se rozhodl tam nejít a do škodovky se dostat přes druhou spolupracující VŠ, kterou byla Technická univerzita v Liberci. Tam jsem strávil čtyři roky na strojní fakultě, kde jsem v pátém ročníku u úplně poslední zkoušky vyletěl.
Takže kolotoč událostí nahoru a dolů pokračoval.
Asi tak, nakonec jsem se do Škoda Auto dostal, ale cestou přes praxi. Po celou dobu studia, a to chci velmi zdůraznit, jsem se živil prakticky sám, naši neměli tolik financí, aby nás s bráchou udrželi oba na vysoké škole, a vždy jsem pracoval v oboru, například jako konstruktér na volné noze, nikdy jsem nedoplňoval sklady nebo něco podobného a tím se zásadně liším od většiny současných kolegů, kteří vysokou školu dodělali.
O tobě vím, že i přesto, že jsi Táborák, tak máš zamilovanou jinou oblast, přiblížíš nám jí?
Víš to dobře (smích), je to Jindřichův Hradec a okolí, speciálně Česká Kanada, pokud jste tam ještě nezavítali, je to tam úžasné, zachovalá příroda, spousta míst na výlety…
Jak ses tam vlastně ocitnul?
Nedaleko jsme měli chalupu, bydlel jsem tam o prázdninách a začal jsem tam jezdit na místních jindřichohradeckých úzkokolejkách jako průvodčí. A v nedávnu se mi tam naskytla možnost koupě domu v Jindřichově Hradci, tak jsem neváhal, jsem tedy rozkročen mezi Hradcem, kde bydlím, a Mladou Boleslaví, kde pracuji. Ale Táborákem zůstávám pořád.
Takže by ses chtěl do Tábora někdy vrátit?
Pravděpodobně asi ne, autem to sem mám půl hodiny a i když tu mám rodiče, babičku, bráchu a kamarády a jsem tu často, mým domovem je už Jindřichův Hradec.
V poslední době jsi měl ale, pokud se nemýlím, docela zajímavý pracovní úspěch?
To je pravda. Do škodovky jsem nastoupil v květnu 2018, mezitím jsem chvíli pracoval v Německu pro firmu Bosch v jejich automobilové divizi, díky tomu jsem pak nalezl práci i bez vysokoškolského diplomu na pozici tzv. „Typbegleitera“, který se stará o připomínky šéfů, kteří jezdí a testují auta v různé fázi vývoje, od prototypů po sériové vozy a díky těmto připomínkám řídí vývoj samotného vozu. Tyto připomínky jsou řešeny na grémiích, do jaké míry jsou proveditelné či nikoliv. Tato pozice vyžaduje, aby člověk znal všechno na tom daném voze a mým prvním autem bylo elektrické Citigo, na kterém jsem se naučil tuto práci dělat, ale mým hlavním projektem se posléze stala čtvrtá generace Fabie, kterou jsem převzal v koncepční fázi, což je chvíle kdy se začne pracovat na designovém návrhu z technického hlediska. Do té doby mají auto v rukou především designéři, posléze dochází k zapojení techniků, kteří je vlastně „umravňují“ tak, aby auto bylo krásné, vyrobitelné a za slušné peníze.
Jaké byly tedy konkrétní připomínky, které dnes na Fabii díky tobě můžeme vidět?
Abych to upřesnil, já připomínky jen spravuji, nevytvářím je, zde ale byla taková specifická situace, jelikož jsme se s šéfy potkávali na denní bázi a na jedné z testovacích jízd v Jihoafrické republice jsem seděl se šéfem technického vývoje Christianem Strubem a to velmi upřímné debatě jsem vyjádřil názor, že by Fabia měla mít platformní motor 1,5 TSI (ten v původní nabídce chyběl – pozn. redakce) a také, že jsme jako Škoda ztratili trh malých kombíků, jako je Renault Clio či Dacia Logan a tak by se do vývoje měla přidat i modelová řada kombi. Tento boj trval rok, ale nakonec tento projekt prošel. Takže až bude na autosalonu stát Škoda Fabia Combi, tak budu vědět, že je to moje práce.
Dříve jsi hrával hokej, vracíš se ještě do brankářské výstroje, nebo už je to minulost?
To už je opravdu minulost (smích), já skončil s hokejem s maturitou, ani pasivně teď hokej příliš nesleduji.
Na závěr, jaké máš vzpomínky na „soukromák“ a máš nějaký vzkaz pro současné studenty?
Byly to krásné čtyři roky (2004-2008), skvělá parta, úžasné vzpomínky, navíc škola mě velmi ovlivnila tím, že jsem ztratil odpor k němčině, což se mi posléze enormně hodí, musím vyloženě zvýraznit, že bych bez němčiny nemohl ve své profesi vůbec fungovat, nikdy jsem pro jinou než německou firmu nepracoval a ten základ, na kterém stavím, byl právě na gymplu. A důležitý vzkaz pro vás ostatní – v republice, kde 70% export putuje do německy mluvících zemí by němčina s angličtinou měly být skutečný základ. A ještě jeden vzkaz, nemějte obavy z maturity na gymnáziu, pokud následně nedoděláte vysokou školu, je totiž jen na vás jak se uchytíte, někdy stačí jen praxe!
Moc díky za milý rozhovor a přeji mnoho úspěchů a třeba další Fabii.
Já děkuji a přeji škole minimálně dalších 25 let.
Text: Mgr. Marek Švadlena
Foto: Mgr. Marek Švadlena, archiv Jakuba Hrušky, ŠKODA AUTO, a.s.