Čerstvého absolventa naší školy najdete teď nejčastěji na pražském letišti, kde pracuje jako Customer Service Agent. Mezi jeho záliby patří letecká doprava, medicína, poznávání nových míst a lidí. Nejraději poslouchá pop, ale nepohrdne ani vážnou hudbou.
Ahoj Martine, osm let na gymnáziu za tebou, jaké jsou první absolventské pocity?
Ahoj Marku, už jen to, že se můžu pojmenovat absolventem je strašně zvláštní. Po 8 letech již nejsem studentem. Moje první dojmy ihned po maturitě byly plné radosti, ale i zvědavosti a nadšení. Úspěšnou maturitou se mi otevřelo spoustu nových možností, včetně příležitosti studovat vysokou školu. Množství nových věcí, které mohu vyzkoušet a prožít. Do toho všeho mě ale zaléval smutek z toho, že se rozpouští několikaletý třídní kolektiv a že život od onoho dne už nebude vlastně tak jednoduchý. Když se koukám zpětně, tak všechno uteklo vlastně strašně rychle. Poslední zvonění, didaktické testy, ústní zkoušky a předání vysvědčení. Osobně jsem strašně rád, že jsem měl již předem přesně naplánováno, co budu dělat po maturitě a měl se stále na co těšit, protože znám spoustu lidí, kteří se po maturitě ponoří do pomyslné bubliny a neví, co se životem.
Na co budeš nejvíce vzpomínat?
Těch vzpomínek je hrozně moc, jak dobrých, tak špatných. Podívám-li se zpět do některých ročníků, tak mě ihned napadne přechod z prezenční na distanční výuku. Bylo to období, na které vzpomínám velice nerad a doufám, že se nikdy nic takového opakovat nebude. Budu rád vzpomínat na učitele, kteří mi třeba ne vždy sedli, ale snažili se vždy pomoct. Někdy se pousměji nad svými scénami, které jsem dělal kvůli některým známkám. Jsem této škole strašně vděčný i za mnohé zahraniční výlety, které mi jako studentovi umožnily se podívat do různých zajímavých míst po Evropě. Co mě však dostává vždy, je můj osobní vývoj během studia. Jak mě škola ovlivnila, jak působila na mou osobnost. Myslím si, že Martin v primě by byl velmi překvapen z Martina ve čtvrťáku, ale určitě by mu věnoval jednu velkou poklonu.
Je nějaký ročník, na který máš nejsilnější vzpomínky?
Řekl bych, že právě na poslední, čtvrtý ročník, budu mít nejsilnější vzpomínky. Všechny přípravy kolem maturitního plesu nebo kolem samotných maturit mě velmi obohatily a cenné zkušenosti si s sebou nesu i nadále. Naopak mi přijde, že ročníky jako tercie nebo kvarta nikdy nebyly. Nepamatuji si z nich skoro nic.
Jaké máš teď plány do budoucna?
Nyní jsem postoupil na jinou pozici v práci na pražském letišti, která mě velmi naplňuje a těším se na nové zážitky. Práci věnuji většinu volného času, takže jsem tak trochu workoholik! A v říjnu nastupuji na 1. lékařskou fakultu UK na obor Všeobecné lékařství, kde si doufám splním svůj sen stát se lékařem. Aktuálně už trvale žijí v Praze a rád bych tu zůstal. Prahu mám moc rád a za několik let práce zde mi přirostla k srdci.
Co by si chtěl vzkázat žákům naší školy?
Nečekejte žádná životní moudra… učte se a respektujte své učitele – chápu vás moc dobře a vím, jaké to je, když si s učitelem nesednete, i přes to se je snažte alespoň minimálně respektovat. A nezapomeňte cestovat!
Martine, díky za rozhovor a hodně štěstí do budoucího života!
Text: Mgr. Marek Švadlena
Foto: archiv Martina Dvořáka