V rámci školní družiny se uskutečnila 26. ledna beseda s nevidomými a slabozrakými spoluobčany od centra SONS, což je Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky. Byl to skutečně opravdový zážitek, který dětem ukázal, že se dá žít plnohodnotný život i s takovým handicapem jako je ztráta zraku.
Každý si jistě minimálně jednou za celý život představil, jaké by to bylo, kdyby se ráno probudil a nic by neviděl. Někteří lidé si to občas představují, že by radši nic neviděli a neslyšeli. Myslí to ti lidé opravdu vážně? Co když se to opravdu stane…? Stačí jeden okamžik a může se vám změnit celý život – zkuste si představit, že byste se ocitli v situaci nevidomého na ulici kde jste nikdy nebyli – je okolo vás spousta lidí – ale nikdo vám nepomůže – všichni vás jen přehlíží… V té chvíli máte štěstí, pokud se objeví jeden jediný člověk, který se vás “nebojí” a pomůže vám. Proto jsme velice rádi, že se v naší škole žákům osvětlila otázka života nevidomých. Došlo i na praktické ukázky, žáci mohli se zavázanýma očima podat ruku s nevidomým, projít se se slepeckou hůlkou či psát Brailovým písmem. Žáci také poznali, jak nevidomí rozlišují barvy či jak poznávají mince za pomocí různých pomůcek. Z pomůcek je nejvíce zaujal mluvící telefon, indikátor hladiny nalívané tekutiny a zvětšovací skla pro slabozraké. Bylo skvělé pozorovat žáky, jak se dokázali vypořádát s naprostou bezradností, kterou tato situace přináší. Myslím, že po této zkušenosti mohou žáci lépe pochopit nevidomé, kteří marně hledají cestu za světlem. Určitě bychom tuto besedu doporučili i na jiné školy. Zkuste se vžít do role nevidomých, zkuste s nimi třeba jen promluvit, dotknout se jich. To vše jim tato beseda umožnila.
Text: Alena Rácová
Foto: Lenka Hlavicová
