Beznaděj, pocit úzkosti, strach, ale také vděčnost a úleva. To všechno je jen malá část z dlouhého výčtu pocitů, které prožívali žáci kvarty, sexty a 2. ročníku po projekci dokumentárního filmu s názvem “Mé dětství, Má země” – 20 let v Afghánistánu.
V úterý 29. 3. 2022 jsme měli jedinečnou možnost navštívit v rámci předmětu ZSV promítání časosběrného snímku pořádané organizací Jeden svět. Městskou hromadnou dopravou jsme se přesunuli na jednou z nejznámějších táborských sídlišť, konkrétněji do volnočasového centra pro děti a mládež Bejvák. Tyto prostory jsou určeny ke smysluplnému a obohacujícímu trávení volného času pro mladé lidi bez rozdílu. Kromě této prospěšné činnosti se zaměřují také na rozličné přednášky či workshopy pro širokou veřejnost.
Nyní již k samotnému filmy. V prvních minutách dokumentu se seznamujeme s hlavním protagonistou Mirem Husajnem a nejužšími členy jeho rodiny. Je rok 2001 a celý svět zažívá šok z teroristického útoku v New Yorku. Tehdy sedmiletý chlapec se s rodinou přesouvá do jeskyně, kde nacházejí útočiště před stále se zhoršující situací v zemi. V následných letech začíná pracovat, zakládá vlastní rodinu, stěhuje se ze zdevastované vesnice do města. Díky práci kameramana se dostává do hlavního města Kábulu, kde se téměř tváří v tvář setkává s dějinnými zvraty. Doslova jen o vlásek unikne smrti, když se domů vrací pro kameru. V tu chvíli se totiž v ulicích, kam měl Mir namířeno, odpálí dva sebevražední atentátníci. Nebýt roztržitosti, skončil by film, jenž se zastavuje v roce 2021 jistě tragicky.
Po zhlédnutí velmi emočně nabytého snímku následovala krátká debata. Někteří účastníci objevili svého rétorického ducha, jiní se drželi spíše při zemi a postupně si třídili myšlenky, které se po skončení projekce vyrojily v jejich hlavách.
Celkově by se celá akce dala zhodnotit jako velmi přínosná a je potřeba se nad ní hlouběji zamyslet. Co ale bylo cítit nejvíce? Všeobecná vděčnost z toho, v jakém státě žijeme. Netrpíme hladem, nedostatkem vody ani strachem, že každý den může blízko nás spadnout bomba a zničit vše, co máme rádi. Naštěstí pro nás tyto strasti prožíváme pouze na filmovém plátně.
Text: Nela Janková (2. ročník)
Foto: Mgr. Marcela Marešová