Je lepší běhání po klasické asfaltové silnici skrz města a vesnice nebo po měkké lesní cestě kolem stromů? Na tuto otázku jsem si mohl odpovědět po absolvování dvou nedávnými závody. Oba závody pořádala společnost RunCzech a oba byly jednoduše senzační! Prvním z nich byl Mattoni 1/2Marathon Ústí nad Labem a druhým se stal Liberec Nature Run. Tyto závody měly společného jen organizátora a to, že se musí uběhnout po vlastních.

 Nejdřív přišel na řadu půlmaraton, takže vzdálenost 21,0975 km, vedoucí středem Ústí po uzavřených silnicích. Byl to můj první oficiální půlmaraton a zároveň první takto velký závod, takže jsem si užil neznámou atmosféru, která byla neuvěřitelná a nabitá energií. Při teplu, které v ten den bylo, se hodily osvěžovací stanice, které byly podél trati přesně v tu chvíli, kdy se hodily a podpora od diváků stojících po celé délce závodu přišla vhod jako předešlé osvěžení. Dlouhých 21 kilometrů jsem si vychutnal, nikam jsem se nehnal a udělal jsem dobře, protože to stálo za to!

 Pro koho není 21 kilometrů po asfaltu, tak je tu lesní varianta v Jizerských horách – Liberec Nature Run, s variantami 22 km a 12 km. Zvolil jsem si kratší a udělal dobře, protože týden potom mě čekal ještě závod s názvem Vokolo Priglu, konaný v Brně. Pro mě samotného bylo prostředí hor a vyšší nadmořská výška daleko zajímavější a hezčí, než město v prvním závodě. Přeci jen proběhnutí žulového lomu, který je normálně nepřístupný, je velká paráda! A po poměrně velkém stoupání stál výhled z vrchu na nedaleký Ještěd za kapky potu! Závěrem bylo proběhnutí historickou částí města a zasloužená cílová rovinka, která zapečetila další hezký zážitek.


Za mě byl hezčí druhý závod, ale doporučuji oba vyzkoušet na vlastní kůži. Robert Zindulka (2.ročník). Foto: RunCzech