První červnový den byl zapsán v našich kalendářích jako den, kdy jsme se měli vydat do sluncem zalitého severu Itálie v různorodém složení tříd a to i včetně zástupců z řad maturantů, pro které to byl poslední výlet s touto školou.
Po naložení všech zavazadel jsme vyrazili na vysilující osmihodinovou cestu vstříc oblasti Benátska, kde ležel náš první cíl a tím byla Verona – půvabné město s centrem plným památek datujících se až do dob starověkého Říma. Jednu z největších památek, kterou jsme též navštívili v tomto městě, byl balkón, kde údajně Romeo vyjádřil Julii svou nehynoucí lásku v tradiční Shakespearově hře, jež nese jméno svých hlavních protagonistů. Veronu jsme ale opustili, abychom navštívili městečko Maranella, které se může pyšnit tím, že v něm sídlí veleznámá automobilka Ferrari. My jsme navštívili muzeum, kde jsme si mohli prohlédnout, jak design těchto luxusních vozů, oblečených do rudé barvy, postupně zrál přes celá ta léta. Program tohoto dne jsme ukončili u moře, kde se zájemci mohli ochladit po horkém dnu, kdy ani klimatizace v autobuse nefungovala jako naše pomyslná oáza v poušti.
Následující den jsme navázali na den předchozí a zahájili jsme ho relaxací u moře. Na lelkování však nebylo mnoho času, a tak jsme se autobusem přemístili do města s názvem Ferrara. Ferrara byla svého času významným městem významného šlechtického rodu d´Este, a to se podepsalo hlavně na krásných budovách, působivých hradech a reprezentativních palácích, jež i pro laika jsou něco více, než pouhý mramor a kámen. Ale i tento den jsme vystřídali staré památky za moderní výkvěty lidského strojírenství v podobě vozů s býkem ve znaku. Kousek od města Modena jsme si mohli v muzeu Lamborghini prohlédnout archivní i novodobě vozidla, které v sobě kloubí elegantní design i nejnovější technologie. A to bylo poslední tečkou za tímto dnem.
Hned po ránu jsme opět nasedli do našeho vozu a dopravili jsme se více k severu, k jezeru ledovcového původu s názvem Lago di Grada. Tam jsme vystřídali autobus za loď, abychom překřížili jezero a dostali se přímo do malé obce Limone sul Garda. Již z názvu lze poznat, že na každém rohu byl stánek s rozličnými produkty z citrónů a spojitost města s těmito citrusy, může člověk spatřit na každém domu, kde číslo popisné je ověnčeno zdobným keramickým štítkem s malými citrónky. Až jsme se nabažili překrásných úzkých, klikatících se uliček, přejeli jsme opět lodí zpátky do města Malcesine, ve kterém nad jezerem dohlíží mohutný Scaligerský hrad. Dnes ale město slouží jako bod k výstupu na 1800 metrů vysoké Monte Baldo, kam se člověk může dopravit otáčivou lanovkou, kterou jsme i my zvolili. Na hoře si pak mohl člověk zvolit různé turistické trasy, které však všechny skýtaly dech beroucí výhled na jezero z výše, ač nám toho nebylo plně dopřáno, jelikož se dostavila oblačnost. Po návratu z hůry jsme mohli prozkoumat typické italské uličky na vlastní pěst a někteří i i okusili studenou vodu ledovcového jezera. To už bylo poslední, co jsme stihli udělat na italské půdě před opětovným naloděním se do autobusu, který nás bezpečně dopravil zpět do České republiky.
Výlet se i přes drobné komplikace či nedorozumění s místními, kteří po většinu času angličtinu absolutně neovládali, vydařil a byl rozhodně zpestřením ke konci roku. Alespoň, že italské slunce nám důstojně nahrazuje neméně svítící slunce české, které v nás může vyvolávat vzpomínky na Itálii.
Autor: Petr Milichovský, absolvent TSGaZŠ 2019
