Ctrl-C, Ctrl-V, ChatGPT, virtualní asistent, pomoc při studiu/práci, podvádění a zneužívání, inspirace atd. jsou více než omílaná témata dnešní doby. Řekla bych, že (nejen) dnešní generace je 50/50 – ti, kteří bez ní nedají ani ránu a ti, kterým je úplně jedno, že něco takového existuje, anebo žijí v obavách, že roboti jednou ovládnou svět.
Ve spolupráci s přednášející Annou Štádlerovou z neziskového spolku Aignos jsme získali vhled do otázek jako “co to je AI”, “jaká jsou rizika” či “kde se s ní běžně setkáváme”?
V naší třídě jsme měli možnost interaktivního workshopu pro studenty na využití AI pro podporu tvůrčího procesu při psaní kreativních textů. Rázem jsme se stali velkolepými spisovateli, spojili jsme zábavné s užitečným a vyšli z toho opravdu zajímavé výtvory. Bylo fascinující pozorovat své spolužáky, jak se do toho s hrdostí pustili, jaká zajímavá témata je napadala a s jakým nasazením pracovali!
Ale! Setkáváme se zde s jedním důležitým poznatkem – i kdyby byla AI všemocná, zatím se neobejde bez lidské pomoci. Museli jsme si sami vymyslet děj, podobu a charakteristiku příběhů a ChatGPT podrobně popsat, co má dělat, abychom docílili svého, ačkoliv nám nahodila zajímavé výmysly a dokázala nás dál inspirovat. Přišli jsme tedy na to, že umělá inteligence pořád potřebuje tu lidskou.
Foto: Mgr. Marek Švadlena
Text: Eliška Schlehoferová
