Renata Kotápišová (31) je táborská rodačka a absolventka roku 2012, v současnosti pracuje jako sportovní reportérka v České televizi. Mezi její zájmy patří sport všeho druhu. Rozhovor o práci reportérky, právě skončeném Mistrovství světa v cyklokrosu či její filmové roli ve filmu Zátopek.
Jaké povolání u tebe v současnosti převažuje, považuješ se spíše za herečku či reportérku?
Aktuálně se považují spíše za reportérku, ale občas jsou chvíle, kdy si tolik nevěřím a zvolím takovou mou ochranou masku, tedy, že danou reportérskou práci pojmu jako další roli.
Přiblížíš nám svou profesní kariéru?
Aktuálně pracuji ve sportovní redakci České televize, donedávna jsem hrála v Divadle Oskara Nedbala v Táboře či v divadle Pidivadlo na Letné a hrála jsem v seriálech televize Prima jako je Modrý kód, Sestřičky a První mise. Největší zkušenost ale byla při natáčení filmu Zátopek s Davidem Ondříčkem, do kterého si mě vybral, protože běhám, hodně sportuji a hodila se mu tak sportovně aktivní herečka a musím říci, že jsem si to celé moc užila a byla to skvělá zkušenost. V poslední době se ale můj čas točí pouze okolo sportovní redakce.
Jak vypadá běžný pracovní den reportérky?
Každý den je jiný, rozhodně žádný stereotyp a to se mi na té práci moc líbí! Je to často adrenalin, emoce, kombinace práce v terénu a kancelářské práce zpět v redakci, což znamená zpracování vlastních natočených materiálů, ale i záběrů, které nám posílají agentury jako je třeba Reuters. Někdy je to boj s časem, například když tvoříte reportáže do každodenního zpravodajství na ČT 24. Některé dny jsou také dosti dlouhé, především pokud ráno odjíždíme na reportáž, typicky v neděli, natáčíme po celý den a končíme až po půlnoci, v pondělí ráno je již potřeba střihat materiál a to si domů skutečně jen „odskočíte“ a zdá se to jako nekonečný den. Jindy se chodí na ranní směny, to připravujeme příspěvky pro Studio 6 a Polední zprávy a to naopak mohu mít „odpracováno“ již po deváté hodině ranní, takže jak říkám, každý den je jiný.
Náš rozhovor vedeme jen pár dnů po Mistrovství světa v cyklistice. Jaké jsou pocity, zážitky?
Pro mě to bylo neskutečné zažít si domácí šampionát a ještě přímo v Táboře, navíc jsem v cyklistické sekci redakce a tento sport je pro mě srdcová záležitost. Setkala jsem se se světovou špičkou a vyzpovídala je, například Holanďany Mathieu van der Poela a Jorise Nieuwenhuise či Čecha Zdeňka Štybara, jež tam končil kariéru a to emotivní skutečně bylo od začátku do konce!
Jakým způsobem si se dostala k reportérské práci?
No, pravda nejsem úplně typickým příkladem. Většinou se po středoškolských letech hlásíte na žurnalistiku a pak zavítáte do nějakého média na stáž, ale já to vzala oklikou a po gymnáziu si vystudovala Vyšší odbornou školu hereckou v Praze, obor „Herectví a moderování“ a poté „Divadelní vědu“ na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a tudy se snažila směřovat k reportážím. Je to i důkaz, že pokud o něco stojíte, lze k tomu dojít různými směry. Také je dobré mít všeobecný přehled o sportu, mít to jako „srdcovou“ záležitost – stejně jako my v redakci a získávat zkušenosti a praxi.
Jaké jsou zážitky a vzpomínky z let na našem gymnáziu?
Byli jsme super parta. Nejen ve škole, ale i v čase mimo, hodně jsme při škole jezdili, Anglie, Francie… A moc se mi líbilo, jak škola poskytovala prostor pro tyto zážitky. Také mi pomohla získat všeobecný přehled, který považuji za nesmírně důležitý a i se mi v mé práci hodí.
Závěrem bych ti nechal prostor pro pár slov současným studentům…
Jděte si za svými sny, nebojte si dávat větší cíle, protože teprve ty vás dokážou posouvat vpřed!
Rozhovor: Mgr. Marek Švadlena
Foto: archiv Renaty Kotápišové