Jak se to říká? Že i ze šílených (pro někoho ne úplně šťastných) vzpomínek, jsou nakonec ty vzpomínky nejlepší? A my, s naší třídou kvintou, jsme na počátku měsíce června takto zavzpomínali na předchozí školní rok a výlet na konci roku a usmysleli jsme si další podobné “dobrodrůžo”. Měli jsme jasno. Opáčko kempu Ratmírov nesmí chybět!
V našem třídním kolektivu přibyli noví žáci, kteří si s námi zasloužili jet na jejich první třídní výlet, a to se vší parádou, a nevěděli, co je vůbec čeká. Plánování tedy započalo, proběhlo pár hlasování a rozsudek byl na světě! Od 11. do 13. června jsme na vytouženém Ratmírově!
Čekala nás cesta tam a zpět a dvě noci v nově vybavených chatkách. Letošní cesta byla o něco příjemnější, protože a poněvadž nám krásně vyšlo počasí. Nováčci byli natěšení z toho, co je čeká a nemine. Cesta utekla jako tento školní rok a už se kupují první, vítězné nanuky v místní hospodě. Ceny samozřejmě oproti minulému roku vzrostly úplně všude, a ani tomuto pohádkovému místu, blízko Jindřichova Hradce, se to nevyhnulo. Čekáme na klíčky od našeho bydlení na dvě noci a napětí stoupá. Opravdu to bude vypadat jako na fotkách? Co spaní? Po kolika se má spát?… Odemykáme první dveře a rveme se do patra chatky, kde bylo určené místo na spaní. ,,opravdu jak na fotce” znělo první nadšené hlásání. Schyluje se k večeru a naše cesty míří na zasloužené “knedlo zelo” k večeři v místní, zmiňované hospůdce.
Následující den nesmí chybět procházka kolem našeho kempu s koupačkou v lokálním rybníčku. Lze si zapůjčit dnešní vymoženosti, jako jsou – šlapadla, paddleboard, tenisové rakety a badmintonové pálky s hrací plochou, kluci ocenili míč na basketball a holky zase beach volejbal. Každý jsme si tu našli to své, dokonce se nám zalíbilo i pískoviště s bábovičkami, ale když si na něm hrajete v našem věku, neminou vás ani překvapující a zarážející pohledy kolemjdoucích. K pozdní večeři jsme měli zamluvený ohníček s buřty. A tak nám nastal ten letní pohodový večer, s prázdninovým nádechem, u praskajícího ohně s buřtem na napichováku. Smích a hudba u našeho táboráku byla slyšet na kilometry daleko! Každý jsme si upekli dobrého buřta a nadešel čas jít spát. Pokaždé jsme plánovali, jak si budeme vyprávět a pouštět písničky přes reprák nebo koukat na horory a dřív, než se všichni připravili do postele, byl každý ten tam ve světě snů.
Poslední den jsme zakončili koupáním a výtečným obědem. Nadešel čas, a my se museli pomalu, ale jistě loučit s naším oblíbeným kempem. Čekala nás cesta na autobus, který nás dovezl na vlakové nádraží v Jindřichově Hradci a hurá vlakem do rodného Tábora. Všichni jsme byli nabytí dobrou energií a těšili jsme se, jak doma všem povyprávíme naše zážitky ze třídního výletu!
Text: Eliška Schlehoferová
Foto: Mgr. Marek Švadlena
