Když se řekne heydrichiáda, možná se většině z vás vybaví zdánlivá ústřední postava tohoto procesu, Reinhard Heydrich. Dalo by se říct, že je to vlastně trochu paradox. První vlna represí začala v roce 1941, kdy Heydrich nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora. Avšak druhé, ještě o něco drsnější, období nastalo až po jeho nečekané smrti. O ní i celé situaci v tehdejším protektorátu se žáci 3. ročníku a septimy mohli dozvědět v Husitském muzeu v Táboře.
Není náhodou, že drobná expozice odkrývající temná tajemství neopodstatněného vraždění se nachází právě v jedné z muzejních budov, konkrétně na náměstí Mikuláše z Husi. Tento bývalý klášter bosých augustiniánů totiž v době protektorátního teroru sloužil jako ženská věznice a do několika zrekonstruovaných cel jsme mohli i nahlédnout.
Ve druhém patře na nás čekala prezentace, díky níž jsme se bez jediného kroku měli možnost přenášet mezi Prahou, Lidicemi nebo táborským popravištěm. Nahlédli jsme podrobně do plánu operace Anthropoid zakončené samotným atentátem na zastupujícího říšského protektora. Celou vizualizaci pak dotvořila námi sehraná scéna s kostýmy či papírovými tramvajemi.
V neposlední řadě jsme se dozvěděli, jak velkou roli hrál Tábor ve složitě sestrojeném vražedném soukolí. Kolik životů zde vyhaslo, jak chabá byla obvinění proti těmto lidem. A jak bylo možné, že se z města husitského kalichu, jež symbolizuje svobodu rozhodnutí, stala malá továrna na smrt. Neminula nás ani informace o neuctivém nakládání s těly zemřelých. Řeč byla i o justičních vraždách, které nebyly výjimkou, jelikož takové byly téměř všechny. Oběťmi byli doktoři, právníci, učitelé či farmáři. Stačilo jedno špatné slovo před nesprávným člověkem.
Historii nezměníme, to nelze. Její hlavní náplní je poučení. A dalo by se s jistotou prohlásit, že po tomto programu poučeni opravdu jsme.
Text: Nela Janková
Foto: Mgr. Lenka Zedníková
