V půl osmé ráno mě vzbudí má oblíbená písnička a já se pomalu dostávám z postele. Dojdu vyvenčit své tři psy, ani v karanténě se nevyhýbám běžné ranní hygieně, uvařím si kafe a usedám k psacímu stolu. Zběžně zkouknu třídní e-mail, kam nám učitelé denně dle rozvrhu zasílají zadání úkolů. Už vidím, že se dnes od učení nehnu. Tak by se dalo popsat klasické ráno snad každého studenta.
Výpisky, pracovní listy a testy už jsou takovou běžnou rutinou. Největším problémem je však komunikace, neboť se musíme na časech dohodnout nejen s učiteli, ale především jako kolektiv, což není vždy úplně jednoduché. S odstupem času by se dalo říci, se že se vše zlepšuje a všichni si začínáme na nový režim zvykat, první dny online výuky však byly opravdu hektické. Nikdo pořádně nevěděl, kolik práce nám zadat, aby se vše dalo stíhat – a přiznám se, že momentálně toho dělám do školy více než běžně – nikdo nevěděl, co nám jak klasifikovat, a pořádně zmateni jsme z toho byli i my, studenti.
Mně osobně velmi vyhovuje, že si práci rozvrhnu dle toho, jak mám čas. Není problém dělat i pozdě do noci a další den mít volnější, na většinu úkolů máme daný termín v rámci několika dní. Co mi ale velmi chybí a není nahraditelné, je výklad učitele. Matematiku máme naštěstí denně přes Skype (aplikace určená k videohovorům přes internet), ale a to určitě nemluvím jen za sebe, zjistila jsem, jak podstatný je i výklad literatury, dějepisu, fyziky, chemie… Vlastně všech předmětů.
Velmi mi chybí i třídní kolektiv. Denní zážitky ze školního prostředí jsou totiž nenahraditelné, momentálně se z nás všech stali doslova asociálové, kteří se domlouvají jen přes písmenka.
Všichni doufáme, že momentální stav nebude již dlouho trvat a brzy se vrátíme do školy, i kdyby v rouškách a s metrovými rozestupy. Věřím, že díky poctivému zasílání probírané látky našimi učiteli nám nic neuteče a za rok u maturity se budeme jen usmívat, jakými časy jsme zvládli během studia projít bez ztráty kytičky.
text: Lucie Reisnerová, 3. ročník
online uveřejněno na stránkách Táborského deníku