Naši oktaváni zažili svůj „velký“ večer a jako téma si zvolili (Wo)Men in Black. Ples se odehrál v sále Hotelu Palcát, moderoval jej Roman Anděl a jako kapelu a hudebního průvodce večera si oktaváni vybrali skupinu Midi. Pojďme si přečíst reportáž přímo od našich maturantů!
Plesová sezona v Táboře odstartovala, jakmile ze stromu spadl první list podzimu, a ani tentokrát nás neminula. Avšak letos bylo něco trochu jinak! Nešli jsme jen tak „zapařit“ na něčí maturák – dne 25. října nás čekal ten vlastní: maturitní ples (Wo)Men in Black!
Plánování našeho maturitního plesu započalo už ve „druháku“, kdy nám všem připadalo, že do samotného dne D zestárneme. Tři roky se nám zdály jako věčnost, pocit, že se nedočkáme, sílil a měli jsme pocit, že na vše je spousta času. Taková ta typická, až lehce iritující věta „Však vy se dočkáte, čas plyne jako voda a brzy budete mít po plese“ zněla víckrát než dost – a bohužel v sobě nesla pravdu. Teď už si jen prohlížíme fotografie, videa i vzkazy z tabla a společně vzpomínáme na jeden z nejdůležitějších dnů našeho života.
Všichni určitě známe ten pocit, kdy se něco významného blíží – napětí, stres, ale i nadšení by se dalo krájet. Přípravy nabíraly na obrátkách a čas plynul rychlostí světla. Děvčata řešila záležitosti ohledně zkrášlení – nehty, vlasy, make-up a princeznovské šaty – zatímco hoši hledali neděravé ponožky a dobře padnoucí sako, protože ze všeho jaksi vyrostli. Nejzábavnější částí příprav bylo vymýšlení tématu, natáčení videa a zkoušení půlnočního překvapení; tolik zábavy a smíchu – nejen na hodinách tělocviku – jsme dlouho nezažili. Nejhorší stránkou naopak byla tombola. Ze začátku to vypadalo, že budeme mít tak pět cen, z toho tři (snad píšící) propisky, ale nakonec bylo darů tolik, že jsme se mezi krabicemi ztráceli. Dělání čísel na tombolu – stříhání, počítání a vkládání do brček – byla ta nejvíc monotónní činnost, ale i ve čtyřech „aktivistech“ jsme to zvládli bravurně.
Ačkoli před tímto očekávaným večerem proběhlo nespočet dohad o tom, jak vůbec bude náš ples vypadat, nakonec to nemělo žádný vliv na úžasnou, slavnostní a přátelskou atmosféru. Jako třída jsme se dokázali semknout a vytvořit skvostný, byť jeden z posledních, společný příběh.
Text: Eliška Schlehoferová
Foto: Milan Havlík, www.mhavli.cz
Všechny fotografie najdete na tomto odkaze, kde si můžete fotky stáhnout v plné kvalitě: www.fotiltomilan.pixin.gallery/sa/h=v4obrbtyjm
