Členové Fotoklubu Tábor

“Mé jméno je Patrik Jech. Narodil jsem se v roce 1984. Fotografování jsem podlehl v roce 2005, ale aktivně jsem se tomuto žánru začal věnovat až v roce 2009. Přes počáteční široký záběr témat, jsem se později našel v portrétní fotografii, které s oblibou věnuji nejvíce času. Charakterizoval bych se jako fotograf se smyslem pro detail, uspořádání a emoce, který rád pracuje s lidmi. A teď už za sebe nechám mluvit jen mé fotografie. Doufám, že se Vám budou líbit a budu se těšit na případnou spolupráci.”

“K fotografování jsem se nachomýtl před 12 lety, když jsem po začátečním cvakání s digitálním kompaktem od Sony přešel na zrcadlovky Nikon, konkrétně Nikon D50. Od té doby jsem vystřídal mnoho přístrojů, značce jsem ale věrný zůstal a po celou dobu fotografuji především reportáže – plesy, svatby, eventy či portréty. Ve volné tvorbě je však mým nejoblíbenějším tématem má rodina a také příroda, která po shonu v reportážích dokáže spolehlivě zpomalit a naladit na všední i nevšední atmosféru krajiny. Kromě fotografování v současné době učím na Táborském soukromém gymnáziu a Základní škole.”

“Jmenuji se Mgr. Miloslav Fiala, SC a narodil jsem se v Táboře. Kouzlo fotografie mě oslovilo již na základní škole. Začínal jsem s fotoaparátem na černobílý kinofilm. Postupně jsem vystřídal různé fotoaparáty. V posledních letech preferuji značku Nikon. Učím na střední škole a ve volných chvílích rád fotografuji. Inspiruje mě světlo a neopakovatelné a úžasné okamžiky tohoto světa. Fotografuji zejména svatby, portréty, koně, ale také sport. Zachycuji životní momenty plné lásky, radosti, prožitky nadšení a štěstí, takové chvíle, které nás těší na duši i na duchu. Budu potěšen, pokud i s vámi budu moci sdílet tvorbu společného fotografování.”

“Focení pro mě donedávna byl pouze způsob prezentace mých plastikových modelů letadel. To se změnilo ve chvíli kdy jsem se setkal se členy Fotoklubu před necelým rokem. Díky jejich pomoci a inspiraci se učím fotit lépe a zajímavěji. Momentálně se začínám věnovat fotografování horolezeckých výprav po okolí. Takže pokud máte o focení zájem přestože zatím nic neumíte, nebojte se toho a přidejte se k nám.”

“Moje fotografické začátky se datují do roku 1992, kdy jsem s dědečkem trávil hodiny ve fotokomoře, kde jsme vyvolávali snímky z jeho Flexarety. Aktivně jsem se focení začal věnovat zhruba v roce 1999, kdy jsem si s pomocí rodičů zařídil vlastní fotokomoru, kde jsem nejprve vyvolával fotografie ze starých filmů a později i z vlastní tvorby. Začínal jsem s fotoaparátem Practica BX20s, ale s nástupem digitálních technologií jsem si z bazaru koupil legendární NIKON D70. Dlouhou dobu bylo focení pouze koníčkem, ale postupem času a shodou okolností jsem se tomu začal věnovat naplno, koníček se mi stal prací a zároveň jsem rozšiřoval a modernizoval výbavu. Mojí hlavní náplní je fotografování svateb, plesů, rodinná fotografie, ale také spolupracuji s mnoha firmami a zajišťuji pro ně produktové a reklamní fotografie. V poslední době jsem našel zálibu ve fotografování pejsků, čímž jsem trochu utekl od komerčního focení.”

“Narodil jsem se 11. 1. 1981 v malé obci Nová Ves u Chýnova. Odmala se rád pohybuji v přírodě, objevuji její kouzla a nekonečné možnosti. S partou kluků jsme se jako malí toulali okolo vesnice a zkoumali všelijaké potůčky, stráně a lesíky. S příchodem prvních kompaktních fotoaparátů jsem už jako středoškolák začal objevovat kouzlo fotografie. První zrcadlovku mi půjčil do ruky můj vynikající kamarád, fotograf, Lukáš Rešl a naplno tím odstartoval můj zápal pro focení…

Od té doby se toulám přírodou jako fotograf, hledám magická místa, na která se rád vracím, pozoruji světelné podmínky a čekám na ten nejvhodnější okamžik pro pořízení fotografie. Nelíbí se mi označení „profesionál“ ani „amatér“, rád se považuji za NADŠENCE! Nejčastěji a nejraději za focením vyrážím sám, pomáhá mi to naladit se, spojit se s přírodou, která mi na oplátku nechá nahlédnout do svých tajů, a na malý okamžik jsem svědkem nádherných neopakovatelných momentů. Fascinuje mě atmosféra ranního lesa ponořeného v mlze, nebo čekání na východ slunce na vrchu radenínského kopce, když dole se ještě spí. V těchto okamžicích si naplno uvědomím smysl a krásu našeho života. Focení v krajině na mě působí jako terapie, pročistí nepotřebné myšlenky a vytváří prostor pro nové nápady a kreativitu. Příroda mi umožňuje prožívat přítomný okamžik všemi smysly a osvěžit tak ducha.

Nemyslím si, že pro focení je důležité, jakou značku fotoaparátu máte, nebo kolik za něj utratíte, ale jestli to myslíte vážně a fotíte srdcem. Skoro všechny mé fotografie vznikly do 10 km od našeho domu a mohu Vás ubezpečit, že krásy je tu všude dostatek. A pokud Vás mé fotografie povzbudí na procházku do přírody, budu považovat své focení za úspěšné!”

“Jmenuji se Michaela Korandová. Svou první zrcadlovku jsem si pořídila v roce 2011 a pomalu ale jistě mě fotografie pohltila. Od počátečního širokého záběru jsem se postupně dostala k fotografování lidí, které mě naplňuje hlavně v podobě různých inscenací, kterým se chci do budoucna věnovat více. Tvořit z fotografií obrazy. V současnosti používám Canon 60D.“

“Jmenuji se Zdeněk Koza a fotografie je mým koníčkem. Jsem ex-profesionální fotograf a fotoreportér v jednom denním mediu, kde jsem pracoval pět let. Mým mottem je: každý z vás si zaslouží hezké, kreativní a originální fotografie. Ve své tvorbě pracuji s nejrůznějším prostředím. Vyhledávám focení v zajímavých a netradičních exteriérech, ze kterých si odnesete neopakovatelné zážitky a výsledky. Zabývám se počítačovou grafikou, která ve fotografii funguje formou koláží. Díky grafice vznikají až neskutečné obrazy, ve kterých vy budete tím hlavním tématem. Ale zpět k troše z mého života. V posledních deseti letech jsem svou energii věnoval studiu na Pražské fotografické škole a práci pro noviny. V novinářské kariéře jsem byl zaměstnán jako redaktor a fotoreportér. Práce to je neskutečně zajímavá, která mne připravila pro akční, rychlé a přesné focení. Takže je uplatňuji při focení svateb, plesů a různých sportovních a společenských akcí. Na druhé straně studium na Pražské fotografické škole bylo o přemýšlení nad kompozicí, nad tématy, zdokonalování techniky focení. Věřím, že jsem kreativní člověk se snahou se na lidi a jejich životní příběhy dívat jinýma očima. Volná tvorba – už od počátku své profesionální kariéry jsem se rozhodl pro dva směry ve fotografii, v nichž mám opravdu výstavní ambice. Základním kamenem je, umělecký akt. Jsem přesvědčený o tom, že krása lidského těla je neopakovatelná, originální a úžasná. Již v antickém Řecku zobrazení nahého lidského těla vyjadřovalo ideální krásu. Také umělci ve starověké Indii či v Japonsku běžně zobrazovali nahotu i tělesnou smyslnost. A já toto hledám v moderní době. Velmi podobný názor mám na portrétování lidí. Ta neopakovatelnost vepsaná do každé lidské tváře je opravdovým potěšením pro fotografa. Zachytit člověka v poloze své duše, kterou lidi neznají je to co v tomto směru fotografie, hledám. Proto se nebojte mne oslovit, pokud jste ochotni toto nadšení pro tyto dva směry se mnou sdílet a věřte mi, že určitě najdeme společnou řeč. Už nyní se na spolupráci s vámi těším.“

“Těžko říct jak se nejlépe odprezentovat. Jsem podobný jako Ty… mám své sny a cíle za kterými jdu a když se mi něco líbí, vyfotím to. Většinu fotek fotím svým kompaktem od Nikonu. Jestli Tě oslovují mé fotky, jsem rád; jsem rád, že Ti udělali radost, alespoň na chvilku. Na tu chvilku, kterou si strávil u naší výstavy.“

“Léta páně roku 2003 jsem se poprvé vydal lézt do alp. A samozřejmě, kdo by si nechtěl uchovat nějakou tu obrazovou vzpomínku, na to co, kde vyváděl a kde se toulal. Bylo tedy zapotřebí přesvědčit rodiče o schopnostech nezničit a neztratit rodinný kompakt J. Což se povedlo a od té doby jsem si onu fotomašinku tak trochu přivlastnil a dál jej využíval při sportovních aktivitách a toulkách po všemožných místech a zákoutích. Postupně se z dokumentování akcí a výletů, stávala krajinářská fotografie s detaily přírody. A stejně tak, jak jsem nezůstal u jednoho fotografického tématu, došlo i na nový fotoaparát a pak další a další… bylo nutné samozřejmě vyzkoušet různé objektivy a rozsáhlé možnosti co fotografie a technika k ní potřebná přináší za pohledy na svět kolem nás. A není toho málo. Vše tohle byla trochu delší cesta samouka s velkou trpělivostí stylem „pokus omyl“ se učit fotografovat. Žádné kurzy , žádná pravidla … jen spoušť fotoaparátu, okamžik zmáčknutí a nějaký výsledek… Dnes už se to naštěstí změnilo a postup se obrátil. Časem si každý vyzkouší všemožné fotografické žánry a ani u mě to nebylo jiné. Portréty, reportáže, sportovní akce, maturitní plesy, rodinné fotografie, svatby…. A každý si nakonec najdeme stejně to co nás baví tvořit nejvíc a taky podle nálady. Fotografování je o vašich vnitřních pocitech, to co vás ve fotografii baví tvořit nejvíc se prostě může časem měnit. Fotografování není úplně o technice jakou používáte a ve vybavení co máte. Záleží jen na vás samotných, jak vnímáte, vidíte světlo, barvy a vše ostatní kolem vás. Nebojte se zveřejnovat své fotografie a už vůbec se nezapomínejte s lidmi především bavit o vašich fotografiích. Názory a pocity druhých z vašich fotografii, to je ta nejlepší škola pro vaše tvůrčí já. Veškeré klady i zápory berte s velkým nadhledem, přijímejte je a učte se z nich. Fotografie, kterou se chystáte udělat by měla být už dávno hotova ve vaší hlavě, ještě dřív než zmáčknete spoušť. Foťte srdcem a prostě tvořte … tak jak chcete Vy! Vaše já, Váš pohled, Vaše pravidla, Vaše fotografie.“