Po roce se do naší školy vrátil se svou přednáškou RNDr. Štěpán Rak, Ph.D. a ve článku od něj se dozvíte, čím se zabývá, proč popularizuje geologii a co se naší studenti měli možnost dozvědět.
“Bylo mi ctí být opět pozván do Táborského soukromého gymnázia panem učitelem Markem Švadlenou, děkuji za jeho projevenou důvěru, neboť pozvat “šutrologa” mezi studenty nebývá příliš populární téma. Upřímně, kdo z nás měl za svého studia rád šutry? Hromady latinských názvů, chemických vzorečků a definic. Upřímně? Ani já. O to víc se ale snažím geologii dát druhou šanci a vysvětlovat studentům vše jinak, formou her či jednoduchých příkladů. Právě s takovým úmyslem jsem přijel do Tábora…”
Dinosauři – draci druhohor
Snad každý z žáků viděl Jurský park či Jurský svět, o tom není pochyb, říkal jsem si, ale přeci jen tento epický film nevidělo asi šest studentů dané třídy. Ostatně, o moc nepřišli. Dnes jsem zde byl totiž nikoliv jen jako jeden z mnoha diváků tohoto spektáklu plného efektů o přerostlých zlých ještěrkách, ale jako profesionální paleontolog a očima vědy nekompromisně konfrontoval všechny díly tohoto velkofilmu. Až na pár dinosaurů šlo bohužel o velkou invenci a ryzí fantazii scénáristů. Velociraptor s Raptorem ze zmíněných filmů nemá společného opravdu nic, jméno, velikost ani tvar těla. Jak jsme si ve třídě řekli, přerostlého bažanta by se jen těžko kdo bál, ale veliká ještěrka je odporná dostatečně. Všechny známé dinoprotagonisty těchto filmů jsme si během hodinky přiblížili a poznali tak realitu. A co víc, studenti měli také možnost mít v ruce profesionální odlitky zubů a drápů dinosaurů, opravdový zub Megalodona, který žil ještě v době pravěkých lidí také zub Spinosaura. Ten je ale 100 milionů let starý. Zajímavých dotazů a postřehů z řad studentů bylo opravdu dost, o to víc mne hodina bavila.
Dinosauři na ptačím krmítku
Tyrannosaurus, Giganotosaurus, Stegosaurus či Brachiosaurus jsou sice všeobecně známí jako obrovští „ještěři“ – draci druhohor, ale ne každý z žáků tušil, že mezi námi dinosauři stále ještě žijí a co víc, známe je dobře i ze školní kuchyně. Právě ptáci jsou totiž jejich nejvyšším evolučním stupněm. Nelze ale říci, že by snad slepice vznikla evolucí z Tyrannosaura, to už by bylo zjednodušeno příliš. Tito obři naštěstí již vymřeli. Z drobnějších forem, kterými byl třeba Velociraptor, tedy z těch opeřených, za miliony let vznikli ptáci. Přizpůsobili se novým podmínkám a díky drobným rozměrům přežili katastrofu globálního měřítka na konci křídy. Nutno uznat, že studenti měli i o této katastrofě velmi dobré znalosti a skvěle poznávali jednotlivé dinosaury. 45 minut uteklo jak voda a věřím, že si studenti odnesli nějaké nové znalosti a poznatky o evoluci, světě dinosaurů a třeba také nějaké ponaučení, že každý konec je začátkem něčeho nového a třeba i lepšího.
Papírová geologie
U deváťáků je práce mnohem víc, tedy alespoň s tím, nějak je zaujmout. Nebyl jsem s šutry právě ve výhodné pozici, ale nějak jsem se s tím snažil poprat, ostatně, sedm let jsem geologii učil na
Gymnáziu J. S. Machara v Brandýse nad Labem. Desková tektonika opravdu nezní jako téma, které by mohlo zaujmout puberťáky ve dvou vyučovacích hodinách. O to větší výzva přede mnou stála. Nešlo mi ale o žádné školní definice, ale naopak o selský rozum, o vyvození interpretací z podnětů, které jsem studentům dával. Návodnými otázkami jsme se postupně dopátrali samotné podstaty a hlavně díky mé oblíbené ukázce s trháním listů papíru se jim přeci jen desková tektonika snad dostala pod kůži. Uvolnit celou třídu a odvázat se trochu sice stálo chvilku přemlouvání, ale podařilo se a všichni svorně ohýbali a trhali listy a věřím, že se vše povedlo. Studenti si trochu „zablbli“ a viděli, že geologie není jen hromada latinských termínů a faktů, ale právě pomocí hry lze docílit mnohem lepších výsledků.
Výsledek dvouhodinovky mne mile překvapil. Studenti si osvojili základní pravidla deskové tektoniky, vzniku hornin na naší planetě a co víc, dokázali i velmi sofistikovaně vyvodit mnohé důsledky
z předložených nápověd a udělat si tak o dané problematice svůj názor. Právě to je mnohem cennější než jim scholasticky odvyprávět holá fakta. Táborské soukromé gymnázium, což jsem měl možnost poznat již podruhé, rozhodně vychovává studenty směrem k vlastnímu pochopení smyslu školní látky a ne jen k jejímu memorování. Jsem přesvědčen, že to je ta správná cesta. Moc děkuji za možnost ukázat studentům geologii z trochu jiného pohledu a snad jim ji i trochu „zlidštit“.
Text: RNDr. Štěpán Rak, Ph.D
Foto: Mgr. Marek Švadlena
