Datum 30. dubna není pouze zakončením měsíce, pro žáky závěrečných ročníků středních škol se stává posledním dnem pravidelné docházky. A to je třeba řádně oslavit, a jak jinak než pořádným posledním zvoněním.
Může se to jevit jako banalita, ale připravit pompézní rozloučení je vlastně celkem věda. Často Vás to stojí mnoho času a nervů. A proto jsem ráda, že mohu s velkou úlevou zhodnotit datum 30. dubna 2024 jako povedený den, v němž rozhodně nebyla nouze o zábavu ani napětí.
Pokud jste příznivci pomalého a klidného rána, shon posledního zvonění Vám rozpumpuje krev v žilách. S nabitými vodními pistolkami a horou vyžilé maminčiny dekorativní kosmetiky, jsme jakožto správní frontoví bojovníci stáli na značkách ve školním vestibulu již před sedmou hodinou ranní. Někteří odvážlivci si zřejmě naspali do zásoby a neprorazitelnou linii podobnou armádnímu zástupu utvořili úderem půl sedmé. Tím pro příchozí sice nezačal boj o holý život, ale byli nuceni s námi vést válku o čistý obličej a parfémy nezasažené oblečení. Snaha a odhodlání proklouznout spárům zuřivých čtvrťáků bylo jistě velké, ne však dostatečné.
Kdo měl zájem, mohl se po drobném traumatu za úplatu občerstvit ve svačinovém baru. Sýrové tyčinky, pizza šneky, muffiny, brownies, prodej všech těchto, i mnoha dalších lahůdek nám zajistil finanční příspěvek na večírek, který se bude konat po doufejme úspěšném složení zkoušky dospělosti. Za všechny vybrané peníze vřele děkujeme. Po ranních eskapádách nastal čas na pasování budoucích čtvrťáků. Těžko říct, pokud právě při plazení, skupinovém přelévání vody nebo identifikaci předmětu pouze pomocí hmatu neproklínali zvolené téma pro jejich nadcházející maturitní ples. Všechny aktivity byly vybrány záměrně. Když už chcete mít party ve stylu reality show Survivor, musíte být několika drobným zkouškám podrobeni.
A takhle nějak vypadalo úterý končících studentů Táborského soukromého gymnázia. Bylo to krásné a bylo toho opravdu dost. Sbohem a šáteček.
Foto: Mgr. Tereza Švadlenová
Text: Nela Janková
