Poslední školní den roku 2022 patřil opět Zpívání na schodech. Toto hudební vystoupení má na naší škole mnohaletou tradici. Krásnou předvánoční atmosféru podpořil komorní hudební ansámbl se sborem zpěváků, který blažil stovky uší téměř 20minutovou produkcí. S počtem uší to nijak nepřeháním, protože se v prostoru čtyřpatrového schodiště sešli všichni žáci, učitelé, a dokonce i různí vážení hosté. Posluchači slyšeli devět známých i méně známých vánočních písní.
Repertoár se skládal z českých lidových koled, které nesmí chybět na žádné besídce. Zařadili jsme také téměř zlidovělou píseň od barokního mistra Adama Michny Chtíc, aby spal. Muzikanti se ale předvedli i v trochu jiném světle, když bravurně předvedli swingovou úpravu písně V jeslích dítě spinká. Co by to ale bylo za Vánoce bez celosvětově proslulých Rolniček? Vystoupení jsme nemohli zakončit jinak než nostalgickou písní Půlnoční od Václava Neckáře, která k českým Vánocům dnes již neodmyslitelně patří. Touto skladbou celá napjatá a rozechvělá předvánoční atmosféra vygradovala, když začaly všechny děti zpívat a celou školou se nesl chór dětských i ne tak dětských hlásků. Kdekomu se v tom okamžiku zaleskl zrak. Přestože výsledný zážitek byl naprosto skvělý, předcházelo mu několik týdnů poctivé přípravy a práce.
Než může vzniknout takový poměrně náročný projekt, jakým Zpívání na schodech bezpochyby je, musí se dát dohromady několik důležitých prvků. Na počátku stála, dovolím si říct, bezvadná spolupráce a zápal pro věc dvou kolegyň hudebkářek Daniely Mušinské a Adély Dobešové. Měly jsme plán a hodlaly jsme ho naplnit. Prvním úkolem bylo sestavit vhodný, tak akorát náročný, tak akorát rozmanitý a pestrý repertoár. Druhým úkolem bylo vypátrat všechny muzikanty, kteří hrají na hudební nástroje a jsou ochotni věnovat mnoho hodin nácviku. Oba úkoly splněny! Vznikl tedy nezvyklý ansámbl, jehož nástrojové složení opravdu nebylo běžné. Abychom si poradily se specifiky jednotlivých nástrojů, požádaly jsme o pomoc Josefa Čechtického, kreativního hudebního skladatele a zároveň učitele ze sezimácké ZUŠ. Ten nám velmi ochotně vytvořil mnohdy i velmi zajímavé aranže. Za to mu všichni moc děkujeme. Mohly jsme tedy muzikantům rozdat noty a šlo se na věc.
Muzikanti se scházeli od konce listopadu na 2 až 3 hodiny týdně, aby se sehráli dohromady. Nejtěžší na secvičování koncertu bylo to, že se nám jen málokdy podařilo, abychom se sešli všichni. Každá zkouška nám tedy připravila mnohá překvapení. Nakonec jsme přizvali i zpěváky, kteří byli tahouny a vůdčími hlasy při samotném vystoupení. Přestože i na generální zkoušce nebylo vše na 100% připraveno a nacvičeno (to není ale nikdy), výsledné vystoupení bylo perfektní a skvělé a předčilo očekávání nejednoho z nás.
Vždyť výsledek našeho snažení jste ostatně slyšeli sami…
Na tomto místě bych ráda obrovsky poděkovala všem muzikantům na rozličné hudební nástroje, všem muzikantům, kteří vzali do rukou bicí nástroje a také všem zpěvákům, kteří zpívali ze všech sil. Všichni jste odvedli kus velké práce a za to vám patří velký, velký dík a obdiv.
Text: Mgr. Daniela Mušinská
Foto: Mgr. Marek Švadlena
