Co má společného umění s ochranou oceánů? Na první pohled možná vůbec nic. Právě na to ale během besedy s našimi žáky ukázal Vladimír „Happy“ Horváth, který se díky své tvorbě dostal až k ochraně mořských želv.
Žáci pěti našich tříd se postupně během besed dozvěděli, proč jsou mořské želvy pro oceány důležité, jak žijí a s čím vším se dnes potýkají. Jenže Vladimír Horváth jim nepřišel přednášet biologii. Mnohem zajímavější byl jeho vlastní příběh – jak se člověk, který se věnuje umění, dostane od plastik želv až k jejich skutečné ochraně na druhém konci světa.
S organizací Chráníme mořské želvy, kterou vede bioložka Hana Svobodová, spolupracuje od roku 2018. Tehdy vytvořil plastiky mořských želv, které se objevily v Mlýnské stoce v Českých Budějovicích. Zaujaly kolemjdoucí, média i další lidi, kteří se díky nim poprvé začali zajímat o to, co se s mořskými želvami vlastně děje. Umění se tak ukázalo jako docela účinný způsob, jak dostat důležité téma k lidem, kteří by si o něm jinak možná nikdy nic nepřečetli.
A tím to neskončilo. V roce 2024 se Vladimír vydal na Srí Lanku, kde natáčel video na podporu ochrany mořských želv, kde navíc společně pracovali na experimentálním ochranném koridoru pro želvy. Ten místní úřady přijaly a během několika dní ho začaly využívat v praxi. Z nápadu, který vznikl u lidí snažících se přijít na to, jak želvám konkrétně pomoci, se tak stal postup, který se může uplatnit i mnohem dál.
A právě v tom byla beseda možná nejzajímavější. Nešlo jen o želvy. Šlo o to, že každý člověk má nějaký nástroj, který může použít po svém. Někdo umí biologii, někdo natáčet, někdo tvořit, jiný třeba dobře vysvětlovat věci ostatním. A když se tyhle schopnosti spojí s tématem, které člověku dává smysl, může z toho vzniknout něco, co už dávno přesahuje jeho vlastní práci.
Mořské želvy tak byly během besedy vlastně jen začátkem. Zbytek příběhu byl o tom, kam až může člověka zavést jeden dobrý nápad.
Text: Mgr. Marek Švadlena
Foto: Mgr. Marek Švadlena
